Autor: NicaCola
Blog: www.nicacola.blog.cz
Věk: 19

Plní hříchu nevinnosti,
oba jsme jen v ráji hosti.
V ráji, kam soumrak chodí spát,
vzduch jsi protkal vyžehlenou něhou...
...a mou lásku tak bezbřehou,
nechals víčka přivírat.
Plamínky ti v očích kvetly,
pochybnosti ze stolu smetly,
ubrus barvy neviny...
Dotekama jsem se chvěla,
a dýchat snad zapomněla,
v přemýšlení prázdniny...
Po drobečkách okrádáme,
nebe o záchvěvy ráje,
o kterém ty taky sníš...
Sama sebe nepoznávám,
do dlani ti odevzdávám,
touhu mít tě ještě blíž.
Křehká vášeň tvého světa,
moje prsty s tvýma splétá,
jako dráty na plotě...
Tvý rty voní jako vánek,
dávám ti svůj klidnej spánek,
chci dát sbohem samotě...
Horká něha tvojích prstů,
do kůže mi kreslí cestu,
cestu k branám oblaků...
Tvoje kůže chutná slaně,
všude cítím tvoje dlaně,
jak pohledy žebráků...
Pověz jestli cítíš taky,
jak pod náma plují mraky,
a nad hlavou šumí les...
V hlavě se splašily bubny,
měsíc jak prstýnek snubní,
svítí cestou do nebes.
S každým tvým dotekem,
ztrácí se holčička,
co měla panenku se jménem Anička.
Možná, že teprve začínám chybovat,
však už je pozdě...
... vím, co je milovat...





krásný blog.)