Autor: Lizard
Blog: www.rozumacit.blog.cz
Věk: 15

Záclona lehce vlála ve větru, vtahována dovnitř prázdného pokoje. Písek na pláži před oknem ještě nestačil uschnout, když ho příboj zkropil další sprškou slané vody.
A jí z toho akorát tak bylo špatně. Zírala z okna na to, co by každý jiný označil za úchvatný výhled a naprostou nádheru, každý, kdo by byl na jejím místě, by cítil radost, že může stát na tomto místě, před tímto oknem, a ona necítila nic.
Trochu ji z toho tížilo svědomí, ale necítila ani lítost, což byl jistý pokrok. Když si to uvědomila, po tváři jí přejel hořký úsměv. Hořkost…další úsměv. Nechtěla být zahořklá, ach bože.
Jsem-nejsem, být-nebýt? A ten písek…vyšla ven. Dokáže odejít?
A teď?
Slůně spadlé do koše s mýdlem.





Úžasná povídka. Moc se mi líbí! :)