Autor: Fabiana
Blog: good-blood.blog.cz
Věk: 16

Už stmívá se
a den jde spát
proč zmocnil se tě třas?
Že peří jen ze dřeva máš
neživá holubice,
pak na štěstí se mě dál ptáš:
"Mohu mít někdy více?"
Zavřené oči stále máš
proč ven se nedíváš?
Že zbývá ti jen tak tu stát
a tiše ve tmě lkát?
Zapálím svíci, aby tě plamen hřál
a vítr zvenčí zabíjí mou snahu
přec trochu výraz tvůj smutný pookřál
vybízím sirku k dalšímu tahu.
Pak plamen podruhé se objeví a mizí
a všechna slova ti najednou jsou cizí
další zápalku už chvíli třímám v ruce
snad nezničím ti tvůj sen příliš prudce...
Tu vítr zmizel, obloha jasná je
skrz okno rozbité
vyhlížím do kraje
slzy jsou rozpité, na ně se nehraje
plamenem vysokým
zahoří svíce
až zhasne po třetí
už nikdy více...
Otevři oči, svůdná holubice
až plamen svíce zhasne do třetice
nebude už ti zima nikdy více.





Úžasně nádherná básnička. Až mi přeběhl mráz po zádech... :-)