Autor: NicaCola
Blog: nicacola.blog.cz
Věk: 19

V jednom domku na předměstí,
spí hadrová panenka,
šňůry perel na zápěstí,
a průsvitná halenka.
Slzy pod víčkama skrývá,
oči zmalovaný černě,
malá, příliš levná děvka,
se srdcem, co tluče věrně.
Lokny z vlasů vyčesaný,
na ramena holý padaj,
v kůži otisk cizích dlaní,
který na ni ve tmách sahaj.
Růž na tváři rozmazaná,
rty co nesou její hříchy,
cítí se jak rozervaná,
pod tíhou usmrcené pýchy.
Je jako věc. Levná cetka,
pokorná a opuštěná,
čistá, však špinavá štětka,
jenom jedním očím věrná.
On ji vlastní jako loutku,
ona jeho nikoli,
proč spoušť stisknout nedokáže?
U spánku má pistoli.
Punčochy co pouště oka,
přitahujou jeho chtíč,
a ona jak bledá socha,
mlčí, i když srdce prosí křič.
Jeho srdce patří jiné,
a ona to dobře ví,
však když řekne, chci tvý tělo,
ví, jak mu zas odpoví.
Sama je moc unavená,
kdo jí život uspořádá,
on chce jenom její tělo,
však srdce si nevyžádá.
Nevyžádá, přec je jeho,
to ji mučí každou noc,
když ji v náručí své tiskne,
nelže křičet o pomoc.
Snad zas přijde s desetníkem,
symbolická cena hříchu,
zasmějte se levné děvce,
miluje ho - to je k smíchu?
Miluje a nenávidí,
z hloubi celé duše svojí,
zas jí nechal přes noc samu,
přec se tmy tak hrozně bojí.
Stokrát řekla: Tak už dost,
tohle všechno musí skončit,
buďto na něj zapomenu,
nebo půjdu z mostu skočit.
Ví, že dokud dýchat může,
tak mu patří její srdce,
její sny a její kůže.
Dneska přesto přeťala ten kruh,
do srdce si dýku vbodla,
život ranou vyprchává,
ví, že zle se nerozhodla.
V malým domku na předměstí,
věčným spánkem usíná,
pokorně se loučí s nebem,
a něžně se usmívá.
Možná půjde do pekla,
že jeho chtíč stále chtěla,
jeho něha - její život,
kterej prostě vzdát musela.
S pohrdáním podívej se,
jak vypadá v srdci zlatá,
umírá a myslí na něj,
děvka pro jednoho chlapa.





Ježiš, to je úplně úžasné!! fakt!!